NEMOCI

Energie může být blokována na jakékoliv úrovni.

1.Když je energie / zlost, agrese, sexualita, zamýšlené chování/ blokována v myšlení, vede to k bolestem hlavy, poruchám spánku a k duševním poruchám.

2.Zablokovaná energie na rovině tělesných funkcí vede ke zvýšení krevního tlaku a na konec

k vegetativní dystonii.

3.Zablokovaná energie v nervové rovině zapřičiňuje neuralgii trigeminu, roztroušenou sklerózu,

pásový opar, tiky a ischialgii.

4.Důsledkem blokování energie ve svalové oblasti je onemocnění pohybového aparátu-ochrnutí,

dna, revmatismus, obrna.

 

Životní okolnosti jako zrcadlový obraz mého bytí

Všechny mé životní okolnosti jsou jen zrcadlovým odrazem mého bytí, a mohu je změnit tím, že se změním sám.Říká se : kdo trvale neposlouchá nepřeslechnutelné a přehlíží nepřehlédnutelné, se nesmí divit , když jednoho dne ztratí hlas i zrak, neboť: Kdo na sobě nepracuje, na tom bude pracováno.

Ego a duše mají protikladná přání. Ego si přeje pohodlí a duše vývoj.

Poselství tvého těla

 

Dříve nebo později se každý člověk táže po smyslu života a hledá možnosti, jak životu a sobě samému porozumět. Život nám ale dal jednoho posla jako pomocníka, který nám ochotně vše ukáže a vysvětlí.My ho většinou nejsme schopni poznat, i když stojí tak blízko. Je jím naše tělo.Pokud se naučíme rozumět mu, porozumíme sobě, životu, všemu, co Bůh stvořil, a nakonec i Bohu.

Naše tělo, tento báječný posel života, nám říká nejen, kde jsme se vzhledem k životu zachovali nesprávně, ale také nám přesně ukazuje, co je třeba dělat, abychom znovu dokázali vést harmonický život.Posílá nám vytrvale poselství nejen prostřednictvím příznaků různých nemocí, nýbrž také pomocí výrazu našeho obličeje, pomocí naší mimiky, gestikulace nebo chůze. Nemoc tak můžeme poznat nejen podle našeho obličeje, ale podle našeho celého těla, které vypovídá o našem charakteru. Tělo nám navíc umožňuje všimnout si neviditelného, a když mu nechceme věnovat pozornost a jeho symptomy nepozorujeme, pošle nám bolest, která nás má na poselství upozornit.

Tento zázračný posel života, naše tělo, k nám tady neustále promlouvá. Chceme li žít v souladu se životem a v harmonii se vším stvořením, musíme se jen naučit jeho řeči, následovat jeho pokynů.

Lidský duch již dokázal vykonat skutečně velkolepé věci, ale ještě stále nejsme schopni zachovat si své zdraví navzdory vší vědě jsou mnohé naše představy o nemoci na úrovni tzv. primitivních lidí, věřících na duchy.

Především snad tím, že do dnešního dne nevnímáme, co to vlastně nemoc je. Nemoci sice existují tak dlouho jako člověk, ale lidé většinou pokládají nemoc za ránu osudu, rozmar přírody, nebo jednoduše za nehodu, která někoho postihne a druhému se vyhne. A především považují nemoc za nějakou poruchu, kterou musíme co nejrychleji odstranit, abychom pak žili právě tak špatně jako předtím.

To, co nazýváme nemocí, není ale vlastní nemoc, nýbrž jen její příznak,její tělesné vyjádření “Nemoc” sama je spíše disharmonií ve vědomí člověka, známkou jeho vybočení z přírodního řádu-narušení celé bytosti, nikoliv jen těla. A zároveň výzvou, aby tuto cestu opustil a snažil se obnovit harmonii bytí. Každá nemoc je výzvou, úkolem života, který máme vyřešit tím, ,že změníme svůj způsob myšlení a rozšíříme své vědomí.

U našeho auta nám to připadá velmi snadné. Když začne blikat kontrolka oleje, víme hned, co máme dělat. Nepotřebujeme doplnit benzín nebo zkoušet tlak v pneumatikách, nedobíjíme baterii nebo nedoléváme vodu do chladiče, ale jen doplníme olej. Každý přesně ví, co má dělat, a nikoho nenapadne vyjmout kontrolku nebo uvolnit její přívodní kabel. Tím by bylo dosaženo pouze krátkodobého účelu. Kontrolka oleje přestane skutečně svítit a auto jezdí přesně tak jako předtím, jen ne moc dlouho. Objeví se nový příznak. Po nějaké době je chladič vzhledem ke zvýšenému tření v motoru horký a teploměr vody vystoupal do červeného pole. Pokud bychom nedbali, nebo bychom ručičku teploměru upevnili tak, tak aby se nemohla ze zeleného pole vychýlit, zase by bylo vše nějakou dobu v pořádku. Auto by jelo, nic by nesvítilo. Ale brzy by se pod kapotou ozval zvláštní zvuk, a pokud budeme mít smůlu, budou nám lítat písty před očima.

Již jsme si řekli, se svým autem by nikdo takové věci nedělal, ale se svým tělem ,které nemůžeme prodat, když už je opotřebované, děláme přesně toto. A samozřejmě to nemůže dobře dopadnout , a také to dobře nedopadá.Sotva jsme jednu nemoc vyléčili pošle nám to další. Nemůže jinak, když jsme si vlastní nemoci ani nevšimli.

 

Hlubší smysl nemoci

Hlubším smyslem nemoci je znovu si uvědomit, k čemu nás nemoc v naléhavém případě nutí. Požaduje, abychom vyslechli vnitřní hlas rozumu a změnili se dříve, než bude příliš pozdě. Skutečné léčení pak neznamená odstraňování příznaků, ale poznání a navrácení porušené harmonie do původního stavu. K tomu přirozeně nestačí polykání pilulek nebo aplikace injekcí,ani tehdy jedná li se o přírodní produkty. Podstatné je rozumět tomu,co nám naše tělo chce říci, a pochopitelně se tím také řídit. Tím, že své myšlení, cítění,řeč i chování uvedeme opět do souladu, bude v pořádku i naše tělesná harmonie a zdraví.

 

Správná životospráva

Jestliže jsme ale připraveni tělu pomoci-a čím dříve, tím lépe, může člověk zůstat dlouho zdravý a v pořádku. Prvořadá je přitom životospráva. Rozlišujeme přitom tři roviny, které by měli být optimalizovány, pokud to člověk myslí vážně.

1. Správná fyzická životospráva. To znamená nejíst už nic špatného, ve špatnou dobu a se špatnou myslí, neboť: “Jídlo, které jíme, je naším soudcem”

2. Správná psychická životospráva: nezlobit se, nerozčilovat se, nedostávat se do stresu, strachu a nemít pocit viny, žádné vzájemné urážky, ale vesele a klidně jít životem.

3. Správná duchovní životospráva: pozitivní myšlení, řeč i jednání, neboť pak je člověk schopen své vědomí směrovat k tomu, aby byl skutečně člověkem. Bude-li člověk žít ve správném “sebeuvědomění” , bude a zůstane zdráv.

S takovým postojem posílíte svůj “Psychicko-duchovní imunitní systém”, který je klíčem k trvalému zdraví, neboť “každý je dnes tím, na co včera myslel, a zítra bude tím , na co myslí dnes”

Co tedy potřebujeme, je duševní obnova myšlenkovou kázní.

 

Největší uzdravující silou je láska

Největší uzdravující silou, kterou pro nás život připravil, je láska. Kdo skutečně miluje, může být sotva nemocný, protože láska je nejčistší a nejvíce uzdravující energií vůbec.

Opravdově mohu ale žít teprve tehdy, když jsem se naučil mít rád své vlastní Já. Láska ke mně a tím i ve mně musí proudit bez překážek, bez jakéhokoliv “kdyby” a “ale”. Opravdu a celého srdce a duše se mohu milovat až v okamžiku, když jsem nalezl své vlastní já a budu se cítit “hoden” toho, abych svou vlastní lásku přijal.

Když skutečně milujeme, jsme “celí”, zároveň tedy i zdraví. Pravá láska je nejvíce uzdravující a nejsvětější věcí života. Teprve, když sami sebe přijmeme a milujeme, můžeme svou lásku rozšířit i na jiné lidi.

Naše láska může volně proudit, aniž by druhého chtěla vlastnit. Láska k druhému člověku pak už není vázána na ty jeho vlastnosti, které sami postrádáme, protože jsme naplněni sami sebou, a proto

také můžeme druhému poskytnout bez výhrad své “opravdové já”.

Milovat znamená dávat, a to všechno. Láska k sobě samému je mostem ke skutečnému štěstí. Milovat jiného člověka znamená přivést ho k sobě samému, vést ho k životu, podporovat jeho růst, pomáhat mu nalézat sebe samého a být sám sebou.

Láska je vůbec tou nejléčivější silou, která existuje. Láska rozpouští zlost a strach a dává radost ze života. Láska ukazuje cestu, pomáhá jít poté cestě, sama je cestou. Přijímáme-li sebe a celý svět láskyplně, může mnou život volně proudit, protože jsem znovu v souladu se svým vlastním bytím

 

 

Jak vzniká nemoc

 

Nemoc může vzniknout, když

-víme,že jsme udělali “chybu” a na základě toho se odsuzujeme a sami o sobě pochybujeme. Skutečné chyby ale neexistují, protože žijeme, abychom se učili a abychom chyby ve své vlastní existenci byli schopni rozpoznat jako svou největší chybu. Pečujme tedy o to, abychom svou největší chybu znovu neopakovali, Být sebou samými je naším úkolem a současně náplní . Žít uvědomí svého vlastního bytí, s pocitem naplnění bez pocitu nedostatku, znamená neudělat už žádnou “chybu”.

-Jsem proti svému bytí. Když promítám svou chybu do svého okolí, a jsem proti tomu či onomu. Takový negativní postoj také ovlivňuje náš život. Žiju v nesouladu, ve “válce” se sebou a s životem. Bojuju proti něčemu jinému, protože nejsem sebou, nežiji jako já.

-Žiji v nesouladu.Nejsem-li takový jaký jsem, hraji různé role, ale svou roli.

- Jsem proti něčemu.

-Žiji v nedostatku něčeho, když nežiji v plnosti života, v celistvosti svého bytí.

 

 

Já sám jsem cesta i cíl. Já sám jsem naplnění všech svých přání a tužeb. Já sám jsem řešením všech svých problémů. Já sám jsem tím nejlepším lékem. Já sám jsem Život-a Život je Bůh.